Kapitola 4
Nenáviděl školu.
Původně do školy nechodil dobrovolně, a protože se škola konala v sobotu a neděli, téměř polovina jeho drahocenných volných dnů byla promarněna.
Nicméně se mu velmi líbilo prostředí mimo školu.
Oblast kolem školy byla jako prázdná parcela, kde si děti hrály, a v blízkosti bylo mnoho cukrářských obchodů, a Rjosaku tam často kupoval a jedl sladkosti.
S příspěvkem 1 000 jenů měsíčně, nebyl schopen jíst tolik sladkostí každý týden, ale i jen se podívat na různorodost sladkostí a vodních zbraní a dalších hraček na displeji v levném cukrářství, bylo to dost na to, aby vyživilo jeho duši.
Na zadní straně školy je komunitní centrum, a na dlouhých lavičkách, které jsou tam umístěny, sedí děti, které dokončily svou "kvótu" na počítadlo, a jedí sladkosti, zatímco si užívá televizních pořadů, které včera večer sledovaly, a svých oblíbených a idolových zpěváků.
Rjosaku, kterému bylo dovoleno sledovat pouze vzdělávací programy NHK doma, získal zde cenné informace o idolech, hitových písních, módních zbožích a subkulturách.
Samozřejmě, že neměl žádné přátele, včetně starších a mladších studentů, a i kdyby se chtěl účastnit konverzace, nemohl.
Takže se mu líbilo shromažďovat informace tím, že se pohyboval kolem skupiny mluvících a implicitně naslouchal.
Rjosaku opatrně vstoupil do malých herních hal přes ulici od cukráren.
V té době byli ti, kdo vstoupili a opouštěli herní sály, považováni za takzvané "delinkuenty" a dětem bylo přísně zakázáno vstupovat a opouštět školy.
Ve skutečnosti to bylo místo setkávání pro špatně se chovající studenty středních a středních škol a podezřele vypadající dospělé, a uvnitř bylo plné cigaretového kouře. Není to dobré pro vzdělání.
Rjosaku vešel do obchodu ze zvědavosti, ale jakmile do něj vešel, nenáviděl se.
Také cítil odpor k "rasám", které tam byly, a nemohl vystát podivnou atmosféru a dusnost v úzkém obchodě.
Byl schopen fyzicky pochopit, že tohle není místo, kde by měl být, jak škola říkala.
Už sem nikdy nevstoupil.
