Kapitola 3
Rjosaku byl kluk, který chodil na záchod hodně.
Nevím, jestli je to kvůli jeho stavbě, nebo protože neměl problém s ledvinami, protože nešel k doktorovi, ale byl to dítě, které hodně močilo.
Dokonce i ve třídě chodí alespoň jednou na záchod. Zpočátku byl učitel zmatený a naštvaný, ale nakonec Rjosaku pochopil a řekl spolužákům: "To je tělo. Každý by to měl pochopit".
Proto učitelka přesunula Rjosakuho sedadlo do zadní části třídy, na speciální místo hned vedle posuvných dveří u vchodu.
Díky tomu, když cítil nutkání močit, mohl jít klidně na záchod a zároveň minimalizovat přerušení třídy.
I kdyby došlo ke změně sedadla, jen jeho sedadlo bylo v té pozici pevně umístěno.
Několik lidí se necítilo dobře s odpovědí učitelky.
Ve třídě Rjosaku projevil trochu jiný způsob mluvení a jednání, například řekl věci jako "To už vím!" Na druhou stranu to musel být odpor vůči učitelovi, který projevoval pochopení, i když třídu často přerušovala touha močit.
Nicméně proti němu nedošlo k žádnému "šikanování" nebo "obtěžování".
Má něco jako auru, která mu to nedovolí, a může to být proto, že cítil tlak "Neboj se o mě", jinými slovy, "Golgo 13".
Když Rjosaku ve čtvrtém ročníku vstoupí do školy, jeho slova a činy se stanou výraznějšími.
Bez zvláštního důvodu se chová líně a sugestivně.
Byl si plně vědom toho, že ho nebudou brát vážně všichni, ale jeho pravé pocity skryté hluboko v srdci, "Opravdu chci, aby se o mě někdo staral", se možná projevily v překroucené podobě.
A tak se Rjosaku stále více a více odděloval od svých blízkých.
Nikdo se o něj už nestaral, ani kluci, ani holky.
